Výběr a příprava klientů na canisterapii

Tak jako výběr psa je důležitý i výběr klientů. S výjimkou opravdu malých zařízení, kde canisterapeut stihne během jednoho sezení interakci se všemi klienty, je totiž na vedení zařízení, aby vybralo klienty, pro které je canisterapie vhodná.

1. Povolení zákonných zástupců a klientů

Tak jako u jiných aktivit a terapií, i pro canisterapii je třeba mít svolení klientů nebo jejich zákonných zástupců. Někde je to vyřešeno hromadně pro všechny aktivity, jinde je třeba vyžádat si zvláštní písemné povolení. Doporučujeme věnovat dostatek času a pozornosti důkladnému vysvětlení výhod canisterapie i případných rizik a způsobů, jakým jim předcházíme. Pokud například v kolektivu dětí jeden rodič odmítne, musí být toto dítě během canisterapie izolováno, což je pro něj velmi nepříjemné.

2. Vyloučení alergiků

Před započetím canisterapie je potřeba identifikovat a vyloučit z činnosti klienty s alergií na psí chlupy nebo pokožku. Opět se vyplatí důkladná komunikace s klienty, protože alergií je několik typů a je dobré identifikovat, zda daný typ skutečně vylučuje klienta nebo zda jde jen o "teoretické" nebezpečí. V případě, že klient (nebo jeho zástupce) shledá, že alergie není příliš vážná nebo ji lze řešit medikací, ale přesto se některé reakce se vyskytnout mohou, je třeba informovat canisterapeuta o projevech takové alergie a postupu řešení.

3. Vyloučení klientů s fóbií

Strach a fóbie jsou dvě odlišné věci a zatímco strach ze psa může časem odeznít díky trpělivé práci canisterapeuta a personálu, fóbie řešit nelze. Klient s fóbií v žádném případě nesmí být nucen do kontaktu se psem a před započetím canisterapie by měl být izolován tak, aby se cítil bezpečně.

4. Identifikace klientů pro polohování

Pokud v daném prostředí přichází v úvahu metoda polohování a pokud tuto metodu chce canisterapeut provozovat, je možné přednostně vybrat klienty, kteří by z polohování měli největší užitek. Podmínkou je, že nemají strach ani z těsného kontaktu se psem. Je úlohou fyzioterapeuta, aby vytipoval klienty, pro které by polohování bylo vhodnou metodou a nabídl jim tuto možnost.

5. Identifikace klientů pro individuální terapii

Individuální terapie se nejčastěji praktikuje v domácím prostředí, ale i v zařízení mohou odborníci určit, který klient by měl užitek z individuální canisterapie. Může jít o klienta, který je nějak izolován kolektivem, je v kolektivu nový, má specifické potřeby oproti ostatním apod. Zařízení se ale může také dohodnout s canisterapeutem, že součástí každé návštevy bude určitá doba věnovaná individuální canisterapii a to v závislosti na momentálních potřebách klientů, zhoršení zdravotního stavu apod.

6. Vytvoření skupiny klientů

Protože kontinuita je důležitým faktorem pro úspěšnost canisterapie, skupina klientů by měla být v rámci možností neměnná. Toto samozřejmě nelze aplikovat tam, kde se klientela často mění (např. nemocnice). Canisterapeut si určí, kolik klientů ve skupině on a jeho pes zvládnou a zařízení musí toto rozhodnutí respektovat. Skupiny klientů mohou být jednak určité kolektivy (školní třída, skupina klientů, kteří se vždy sejdou ve společenské místnosti apod.) nebo např. jedno oddělení v nemocnici nebo jedno patro v dané budově.

Příprava klienta

Je naprosto nezbytné, aby byl klient důkladně seznámen s tím, kdy a jak bude canisterapie probíhat. U klientů se zhoršenou schopností komunikace je třeba vytvořit způsob, jak označovat canisterapii např. piktogram, alternativní komunikační symbol (např. vodítko) apod.

Ochrana práv klienta

Na závěr nám dovolte pár praktických tipů ohledně ochrany práv klienta v souvislosti s canisterapií.

• Klientovi musí být umožněno se intervence nezúčastnit nebo kontakt odmítnout, pokud si jej nepřeje. I u formy "aktivit" je proto dobré, aby člen personálu komunikoval s klienty těsně před vstupem psa a zjistil, zda mají/nemají o kontakt zájem.
• Kde je to fyzicky možné, je dobré, aby se canisterapie konala v samostatné místnosti (např. společenská místnost) tak, aby se mohli sejít pouze ti klienti, kteří mají o intervenci zájem.
• Personál nemá právo zneužívat canisterapie jako výchovného prostředku stylem "Na canisterapii půjdeš jen když nebudeš zlobit." Canisterapie není odměnou, ale terapií a jako taková má smysl pouze pokud je kontinuální. Navíc je často nejpotřebnější právě pro ony "zlobily". Tento přístup personálu nejen že omezuje práva klientů, snižuje účinnost metody, ale také zneužívá dobré vůle canisterapeutů.
• Při výběru klientů je nutno dbát na etičnost výběru. Způsob, jakým jsou klienti pro terapii vybíráni musí být založen na jasných a spravedlivých principech, které si zařízení definuje a používá.
• Při plánování lze vycházet z toho, že metoda je účinná především při pravidelných intervencích, nejlépe alepoň 1x týdně. Pokud množství klientů výrazně převyšuje nabídku, uvažujete o přijetí dalších canisterapeutických týmů. Vytvoření např. 4 skupin klientů a jejich rotace by znamenala, že klient psa uvidí 1x měsíčně. To může být přijatelné u společensky zaměřených aktivit, ale pro terapeutické záměry je to neužitečné.